Po uveřejnění další reportáže v televizních novinách se mnozí z vás domnívají,že našli právě tu zmiňovanou vzácnou 10Kč z roku 1993. Pravděpodobnost,že ji však najdete ještě dnes v oběhu, je asi jako vyhrát první ve sportce. Bylo vyraženo na zkoušku pouze 1000ks a většina z nich je již dávno v soukromých sbírkách. Tu vaši můžete zkontrolovat dle obrázku v příspěvku.
MINCOVNÍ ŠMEJDI !!!
Tento článek jsem se rozhodl napsat, protože mi dost často kladete otázku ,,MÁ TO NĚJAKOU HODNOTU“ ?
Čím dál častěji se setkávám s tím, že někdo chce ocenit sbírku mincí, či medailí, kterou pro něho zanechal dědeček, nebo babička. Samozřejmě si mysleli, že kupují pro vnoučata velkou vzácnost a že z toho budou mít další generace nějaký užitek……… ALE OUVEJ !!!
Neskutečné zklamání v očích těch lidí se jen těžko popisuje. Musíte jim totiž říct,že někdy i desítky tisíc korun, které za tyto mince a medaile utratili , jsou nenávratně pryč. Že starší důvěřivý člověk těmto šmejdům naletí se ani nemůžeme divit.Vždyť vše vypadá tak lákavě a poprvé i za rozumnou cenu.
V poštovní schránce najdete obálku z nejmenovaných společností ( Čes.ý minco..í obchod, nebo Národ.í pokladn..e).Uvnitř pak lákavou nabídku třeba medaile, která svým leskem a krásou oslní každého neznalého člověka,samozřejmě zušlechtěná zlatem a ještě k tomu ta neuvěřitelná cena, třeba 199Kč.
Starší lidé mají většinou potřebu po sobě něco zanechat a tato nabídka je dosti často zláká. Řeknou si,že 199č není zas tak moc a že to bude mít určitě jednou větší hodnotu. A zde nastává problém.
Onu minci, nebo medaili objedná a také dostane. Vše vypadá normálně,až do té doby,kdy se ve schránce objeví další obálka ze stejného obchodu , tentokrát se zbožím za třeba 1199Kč..,,TO JSEM SI PŘECI NEOBJEDNAL“? řekne si každý…ale omyl.
Právě při první objednávce mince,nebo medaile je někde dole malým písmem napsáno,že tímto nákupem se zavazuji k odběru celé kolekce ….Takže pak výsledná cena za rok může být i desítky tisíc korun…jen težko se s této smlouvy lze vyvléknout..
Proto apeluji na všechny mladší generace , snažte se to staršímu člověku vysvětlit a tak nechat tyto Šmejdovské společnosti bez zisku. A pokud chcete do podobných věcí investovat, obraťte se raději na mincovní obchody, které spolupracují s ČNB.
!!!! TAK TOHLE NEKUPOVAT !!!!
Pro ukázku stavu mincí jsem si vybral velice běžný ročník 25 haléře z roku 1963.Tento ročník byl ražen v nákladu téměř 70 mil. kusů a sběratelsky se tak řadí do nižší kategorie (numismaticky nezajímavé). I přesto mince tohoto ročníku ve velice dobrém stavu, nějakou cenu mít může a do sbírky mezi ostatní ročníky patří.
Trochu mě však znepokojují informace z novodobých numismatických katalogů (nebudu jmenovat), které uvádějí úplně zavádějící a nesmyslné částky.
Třeba u tohoto ročníku 25h 1963 jistý katalog uvádí cenu ve stavu 0/0 téměř 500Kč,což je naprostá hloupost a reálná cena je někde kolem 100Kč. Tato mince v horší kvalitě (1/1 a 2/2) je již téměř neprodejná za jakoukoliv cenu. Níže jsem pro Vás připravil několik fotografií k posouzení stavu mince.
Všeobecně se mince dle kvality rozlišují do několika skupin. Kvalita PROOF – 0/0 – 1/1 – 2/3 další stavy již nemá význam popisovat.
Tabulka zachovalosti:
Mince ražená z leštěných razidel, uchovávaná ve speciálních pouzdrech. Plochy těchto mincí mají doslova zrcadlový lesk. Jedná se v drtivé většině o mince určené přímo pro sběratelské účely (ražby do numismatických sad), speciální edice apod. Může se rovněž jednat o reprezentativní ražby. Tyto ražby nejsou určeny pro běžný oběh.
Od předchozí zachovalosti se liší tím, že mince v této kvalitě již mohou vykazovat ojedinělé drobné stopy manipulace a kontaktu s ostatními mincemi z výroby,ne však z oběhu. Mince musí být celkově v bezvadném stavu bez hranek , všechny detaily musí být naprosto ostré a neotřelé. Jsou raženy na běžné střížky a většinou jsou určené pro oběh.
cena mince cca 100Kč
Mince prošla krátce oběhem , ale je stále pěkně zachovalá, jsou však na ní již pouhým okem vidět drobné úhozy, při zkoumání lupou pak větší množství drobných úhozů. Povrch mince nesmí vykazovat korozi či barevné skvrny. Všechny detaily jsou na minci velmi dobře patrné, ale už nemusí mít dokonalou ostrost vzniklou při ražbě. Hrana by neměla být výrazně poškozená.
cena mince cca 5- 10 Kč
Mince z oběhu, lze jit však určit,i když stopy oběhu jsou již výrazné. Je při pohledu pouhým okem stále čitelná. Drobné detaily jsou již setřelé a hrany většinou poškozené. Na minci bývají již často koroze a také nemoci kovů (měděnka, bílá nemoc atd.)…
cena mince 0 – 1Kč
Ještě pro lepší náhled na stavy ,přikládám všechny tři mince na jednom fotu.
Před vznikem prvních mincí fungoval výměnný obchod. Dalo se také platit železnými pruty, dobytkem nebo kiráty (plátěné šátky).
Duhovka ( startér)
Prvním platidlem, které na našem území známe, jsou DUHOVKY. Jde o keltské zlaté mince (statéry) a duhovky jim kdysi začali říkat lidé, kteří je občas nalézali na polích po prudkém dešti, který tyto mince omyl a ty se potom třpytily ve slunci. Lidé tyto zlaté mince spojovali s duhou a domnívali se, že padají právě z ní.
Denár
Denáry začaly obíhat po rozvrácení Velkomoravské říše. Denár je stříbrná mince, která byla poprvé ražena v první polovině 3. století př. n. l. na území římské republiky. Název denár odvozen z lat. denarius dena = deset, protože denár se dělil na 10 měděných mincí asů.
První české mince (denáry) /denáry velkého střížku (střížek = kotouček kovu připravený k ražbě) o průměru cca 18 – 20 m
m a vážící 1,4 g/ byly datovány do sklonku období vlády Boleslava I. (935-972) po roce 950. Své mince (denáry) měli i Slavníkovci.
Od první české mincovní reformy knížete Břetislava I. (1035-1055) roku 1050 denáry tzv. malého střížku o průměru 16 mm a hmotnosti pod 1g. Ke konci ražby ryzost kovu výrazně poklesla. Jeden denár stačil pro jednoho člověka na měsíční živobytí.
Brakteát
Brakteáty byly raženy jednostranně za vlády Přemysla I. Otakara (1197 – 1230) o průměru 4cm. Roku 1260 Přemysl II. Začal vydávat střední brakteaty o průměru 3 cm a malé brakteaty o průměru 2 cm a poprvé se objevuje jako nový motiv dvouocasý lev.
Pražský groš
Václav II. (1278-1305) je dal razit kolem roku 1300 za pomoci italských odborníků v Kutné Hoře. Staly se oblíbenými po celé střední Evropě, s pauzami se jimi platilo až do roku 1561. Český grošový systém navazuje na starou početní soustavu talentů a solidů, z níž vycházela denárová soustava. 
Pražský groš o dvanácti denárech (parvech) byl de facto raženým ekvivalentem solidu a dvacet grošů vyšlo početně naroveň talentu (libře). Král Jan Lucemburský (1310-1346) jako jediný vydával také půlgroše.
V polovině 15. století /Ladislav pohrobek (1453-1457)/ zažila Evropa rozsáhlou inflaci, při které z oběhu zmizeli kvalitní mince z drahých kovů a byli nahrazeny záplavou drobných mincí z mědi.
Až v roce 1469 byla znovu zavedena výroba pražského groše /Jiří z Poděbrad (1458-1471)/ s peněžní soustavou jaká platila ve 14.století:
1 groš pražský = 7 peněz bílých (denárů) = 14 peněz malých (haléřů).
Od třicátých let 16.století v Čechách platil přepočet:
1 groš český (nebo také groš bílý) = 2 groše míšeňské = 7denárů českých = 14 haléřům českým
1 krejcar = 2 feniky = 3 bílé peníze (denáry) = 6 malých peněz (haléřů)
Parvi
– lat. parvi pragensia, jichž dvanáct se mělo groši (1/12 groše). Parvi Václava II. (1278-1305) jsou dokonalou miniaturou pražského groše.
Floren
roku 1325 Jan Lucemburský (1310-1346) zahájil v Praze ražbu českých zlatých mincí florenů.
Dutý (brakteátový) haléř
počátek ražby v druhé polovině 14. století, za vlády Karla IV. (1346 – 1378) jako nové dílčí jednotky pražského groše.Mincovní řád z roku 1384 zavedl tehdy nově dvojí drobnou minci:
1/7 groše – peníz (nummus) a 1/14 groše – haléř (parvus).
Flůtek
pro ražbu drobných mincí i pražských grošů v počátcích revoluce (15.století) použili husité zkonfiskovaného stříbrného majetku včetně církevních kalichů. Nedostatek kvalitního kovu a soustavná potřeba peněz si vynutila vydání prvních kreditních platidel (mince bez vnitřní hodnoty) – tzv. flůtků. ……….. Kronikář o tom zaznamenal: “… A potom, když se jim stříbra nedostávalo, dělali peníze z půhé mědi …. a těm říkali flůtky.”.
Říšský zlatý
od roku 1561 v Čechách /Ferdinand I. (1526-1564)/ zavedena nová říšská měna, měla být jednotným platidlem na území celé Svaté říše římské, zvaný říšský zlatý. 
Jednalo se větší stříbrnou minci o nominální hodnotě 60 krejcarů.Do nové nominální struktury byly tehdy přejaty v Čechách jen nejdrobnější mince (bílý peníz = 1/3 krejcaru a haléř = 1/6 krejcaru. České mince jednotné říšské měny byly vydávány v hodnotách 1, 2, 10, 30 a 60 krejcarů.
Bílý Groš
roku 1573 /Maxmilian II. Habsburský (1564-1576)/ byla v Čechách ukončena ražba krejcarových mincí a začaly se znovu razit tolary a groše nazývané tradičně bílý groš (ekvivalent 7 bílých peněz). Jeden bílý groš měl hodnotu dvou malých grošů. Na líci český lev a jméno panovníka a titul. Na rubu znak Habsburků, letopočet a další tituly.
Malý Groš
od roku 1577 /Rudolf II.Habsburský (1576-1611)/ ražena doplňující mince o hodnotě 1/2 bílého groše pod jménem malý groš. 
Tyto stříbrné mince platily za Rudolfa II. (1576–1612) a Matyáše (1612–1619). V roce 1619 byly malé groše zrušeny.
Na líci malých grošů je český lev s královskou korunou na hlavě a opis v latině sestavených z panovníkova jména a jeho titulů. Na rubu je ve většině případů nápis ve čtyřech řádcích, a to korunované písmeno R nebo M a vyjádření hodnoty v češtině v několika variantách. Maley Gross, Malei Gross a ve spodním řádku je uveden letopočet.
Bílý peníz
drobná mince česká, ražená od r. 1483 až do r. 1561 /Vladislav II. (1471-1516), Ludvík Jagellonský (1516-1526) a Ferdinand I. (1526-1564)/. Šlo jich 7 na jeden groš český. Vladislav II. počal je raziti dle žádosti sněmu českého z května 1471 zároveň s haléři po 14 do groše. Z hřivny české stříbra raženo bylo nejprve 187 grošů, tedy 1309 peněz bílých; po dvou letech však snížena hodnota, tak že raženo již 219 a ke konci vlády Ludvíkovy 234 grošů č. Za Ferdinanda I. měl bílý peníz r. 1547 hodnotu 1,39 kr. rak. m. a po r. 1547 1,03 kr. A tak bylo až do mincovního patentu z r. 1561. Již od r. 1443 razila se v Čechách drobná mince (malý peníz) téže hodnoty.
Tyto mince byly jednostranné, výjimečně oboustranné a na mincovním obraze byl lev, jméno panovníka a letopočet na rubu korunované W. nebo pouhá koruna.
Černý peníz
malý peníz, haléř, denarius niger) byl v Čechách ražen od r. 1482 do vlády Friedricha Falckého (1619-20). Šlo jich 14 na pražský groš a dva na bílý peníz.
Jejich zrno bylo třílotové až do vlády Ludvíka Jag. (1516-26), od r. 1547 mělo 2 loty 3 kvintlíky (před tím přechodně 2 loty 3 kv. 1 pen.), r. 1619 kleslo na 1 lot 3 kv. 1 pen. Navazovaly ražbou na haléře, ražené od počátku vlády Václava IV. (1378-1419), kterých se počítalo nejprve 12, pak 14 na groš a kterými byly nahrazeny parvi pražské. Černé peníze byly jednostranné, se začátečním písmenem panovníkova jména na líci.
Dukát
(český zlatý) – platily souběžně s groši. Jednalo se o zlatou minci. Dukáty byly součástí tolarové měny. Byly raženy jako obchodní mince a vyjadřovaly státní suverenitu, kromě toho byly oblíbenou mincí darovací a sloužily obyvatelstvu k ukládání úspor do zlata.
První čs. dukáty byly raženy na počest sv. Václava a ze zlata vytěženého v Roudném na Podblanicku a ve slavné Kremnické mincovně už ve 14.století. Čs. dukáty námětem navázaly na české dukáty z 15.a 16.století. Jakost dukátů je stejná již od 16.století, je 986/1 000, obsah ryzího zlata v dukátu je 3,44g.
Tolar
na evropském trhu ozn. Zlatníkový groš z Údolí svatého Jáchyma = něm. Joachimsthaler Gildengrosch, později něm. Joachimsthaler = jochmatálský groš, tolský groš a nakonec Thales = tolar.
Ražbu zahájil roku 1519 Ludvík Jagelonský (1516-1526). Pojem tolar byl nejdříve užívaný pro jáchymovské ražby a však v průběhu dvacátých let 16.století jáchymovská mincovna dodávala mince na mezinárodní měnový trh v takovém množství, že pojem tolar se stal obecným pojmem pro velké stříbrné mince.
V severočeském Jáchymově má své symbolické kořeny i dnešní americký dollar, jehož jméno bylo přeneseno na americký kontinent evropskými obchodníky a osadníky v poslední třetině 18.století.
Rýnské a míšeňské groše
Ferdinand I. (1526-1564) jimi od roku 1547 nechal vytlačit české groše.
Období po bitvě na Bílé hoře (1620) přineslo sebou konec samostatné české měny, jednalo se o vítězný vstup císaře Ferdinanda II. Habsburského (1620-1637) na český královský trůn. Peníze, raženy v českých mincovnách po roce 1620 jménem císaře Ferdinanda II a jeho potomků, nevytvářeli samostatnou zemskou měnu, ale byly součástí širšího měnového systému celé habsburské monarchie.
Krejcar
platily od 17. století.
Ferdinand II., 3 Krejcar 1625, minc. Zaháň
Grešle
(něm. Groschel = grošíček) byla původně drobná německá stříbrná mince ražená od roku 1559. U nás byla stříbrná grešle o průměru 16,4 mm a hmotnosti 0,73 g poprvé ražena roku 1624 císařem Ferdinandem II. Habsburským (1620-1637). Na rubu mince bylo vyobrazeno říšské jablko s číslicí 3, protože hodnota mince se rovnala 3/4 krejcaru.
Marie Terezie zavedla měděnou grešli o průměru 17,5 mm a hmotnosti 1,67 g. Protože ražba této mince byla pro její malou velikost velice nepraktická, byla od roku 1760 ražena mince větší (23,2 mm a hmotnost 8,25 g).
Naposledy byla měděná grešle ražena roku 1768 v pražské mincovně.
Její v podstatě mizivou hodnotu charakterizuje lidové rčení: nestojí ani za zlámanou grešli.
Bankocetle
roku 1762 došlo k vydání prvních papírových peněz ve střední Evropě. Byly to dluhopisy vídeňské banky. Marie Terezie se jimi snažila snížit státní dluh.
Šajny – byly vydávány po vyhlášení státního bankrotu v roce 1811
Koruna a haléř – tuto měnu zavedlo Rakousko Uhersko 2. 8. 1892. Byla to reakce na otevření velkých zlatých dolů v USA. Po vzniku Československa byly tehdejší bankovky okolkovány a prohlášeny za první československé státovky; v mnohokrát pozměněné podobě platí dodnes.
• korunová měna byla vyhlášena 11. srpna 1892, staré zlatkové peníze však dlouho zůstávaly v oběhu, korunové bankovky přišly do oběhu až 1900. Koruna byla rozdělena na 100 haléřů (halířů). Z přepočítacího poměru 2:1 (10 korun představovala 5zlatková bankovka) vzniklo dodnes známé lidové označení „pětka“ pro desetikorunu. Po rozpadu Rakouska-Uherska byla (po dlouhých diskuzích) převzata korunová měna pouze jednou nástupnickou zemí – Československou republikou. První bankovky byly vydány již v roce 1919, ale první mince (20h a 50h) byly raženy s letopočtem 1921 (existují i zkušební ražby se starším letopočtem) a dány do oběhu až v roce 1922.
• současné platidlo
• měly spoustu podob měnové/peněžní odluky/reformy:
1) 1919 – oddělení RU a ČSR měny
2) 1945 – odebrání peněz z oběhu a jejich uložení na vázané účty (měněno až 500K v poměru 1:1).
3) 1.6.1953 – výměna peněz v poměru až 1:50 (ceny změněny v poměru 1:5), zrušení vázaných vkladů aj.
4) 1993 – oddělení české a slovenské měny.